Popis
Pohádkový příběh. O odvaze být tím, kým doopravdy jsme. O harmonii vnitřní a vnější.
O ČEM JE KNIHA
Solfánci jsou malá stvoření, jejichž domovem je celý vesmír a jejichž úkolem je strážit jeho harmonii. Jsou to vlastně notičky, každý z nich představuje jeden tón Do-Re-Mi-Fa... nu, však je všechny poznáte. Svým zpěvem udržují celý svět v rovnováze.
Jednoho dne však uzavřou svá srdce.
Poruší tak křehkou rovnováhu a vydají vesmír napospas nebezpečí zániku. Solfánci a Sluneční královna se vydávají na planetu Zemi za jeho záchranou. Tam je ale rovnováha už také narušena a v rostlinném světě zuří boj o vodu, půdu a sluneční energii.
Dokážou nakonec Solfánci překonat svá zavřená srdce a zachránit nejen planetu Zemi, ale celý vesmír? Odolají nástrahám králů rostlinných říší? A najde Sluneční královna odpověď na svoji otázku?
být tím, kým doopravdy jsme
|
UKÁZKY Z KNIHY
Žila byla malá stvoření zvaná Solfánci a patřil jim celý vesmír. První se jmenoval Do, druhý Re, třetí… no však je všechny poznáte. Malí Solfánci si celé dny hráli s planetami, projížděli se na nich kosmickou rychlostí a objevovali tajemná zákoutí vesmíru. Když byli unavení, vlezli si do pelíšků v notové osnově a nechali se ukolébat k vydatnému spánku. Bylo jim ho potřeba, protože jejich úkolem bylo strážit harmonii ve vesmíru a to byl úkol nadmíru závažný...
---
Profesor zabrzdil tak prudce, že se kolem nich nanovo vznesl cukrový dým. Jájaj neodolal a nenápadně si znovu líznul. „Tenhle binokl,“ pokračoval Profesor, „dokáže proniknout do podstaty věcí!“ Jájaj výzvu pochopil a zeptal se: „Jak to mám udělat, když už nikdy nechci dostat žádný gól?“ vykoktal. Nedařilo se mu udržet pozornost. Cukr se mu lepil na patro.
„To je přeci snadné,“ výsknul Profesor. „Podívej na mě. Už jsi někdy viděl někoho zkrotit Létající koblihu? Jistě ne,“ odpověděl si sám. „Přitom celý ten trik je jednoduchý. Musíš uzavřít své srdce.“
„Co to je?“ zavrávoral Jájaj. Krásné tvary cukrových vloček tolik poutaly jeho pozornost…
---
Zámek byl vskutku mistrovské dílo a Královna s Solfánky si svůj nový domov užívali. Ale nepředstavujte si zámek z cihel a malty, kdepak, to tu nic neznamenalo. V tomto světě rostlinné říše Miříkovitých byla tvrdost cihel nahrazena jemností květinových stonků a pevnost malty jejich mízou. Místo dveří tu byly lístky, místo obrazů květy, místo lustrů poupata. Co chvíli zámkem prolétl roj mušek a zabzučel nějaký roztodivný brouk. Kypěl tu život a voněl na sto zamávání motýlích křídel. Podzemním patrem zámku se proplétaly kořeny, tmavé a silné, vonící půdou a tlejícím listím, tam byl však vstup zakázán..
---
Král doufá, že zvítězil a donutí ji vydat mu poslední plát. Ale stane se něco nečekaného. Královna se prudce otočí a zahledí se Králi nebojácně do tváře.
„Víš ty co?! Já už z tebe nemám strach!“ Král zkoprní. Královna prudce oddychuje a roste v ní vztek: „A je mi úplně jedno, jestli se ti moje krajky líbí! Líbí se totiž mně a to je nejdůležitější!“ Král se náhle scvrkává a krčí. Právě teď definitivně ztratil nad Královnou svou moc.
---
Jájaj vykřiknul: „Profesor T.a.Ch.! Neposlouchejte ho! To on mi poradil, ať zavřu své srdce!“
„Ty!“ koblihář prudce vyštěkl k Jájajovi a obkroužil kolem něj hrozivě piruetu, jako by pořád ještě potřeboval trénovat práci s kružítkem, „strašpytel, který má strach říct vlastním kamarádům, že nechce hrát fotbal! Ty už taky zčistajasna nemáš strach?!“ pitvotřil se.
„To není žádný Profesor T.a.Ch.!“ namítl Král. „To je přece Strach! Tradiční člen poradního sboru Krále Miříkovitého království! Radil už mému praprapra…“
„To on je kořenem všeho zla! Jak já se bála o své krajky!“ neudrží se Královna.
„Tak to prrrrr!!“ ohradí se Profesor. „Takhle snadné vám to zas neudělám!"...
---
„Já jsem…“ vykřikl a vytrhnul se z Profesorových rukou. „Já už se nebojím!“
Máchnul rukou a nabral plnou hrst cukrové mlhy. Uhnětl z ní kouli a mrštil ji po Profesorovi. „Já jsem já! A ty nejsi ani pořádný krotitel, protože nemáš žádnou koblihu, ale jen obyčejný donut!“ Koule se rozprskla Profesorovi přímo na elegantním cylindru a zanechala po sobě bílou stopu.
Všichni se rozesmáli a jakoby ten smích rozpustil jejich vnitřní ustrnutí, jeden po druhém začali hníst své vlastní cukrové koule.
„My už nemáme strach!“ začali metat cukrové sladkosti jednu za druhou. Královna, Král, Solfánci i Armonia. Koule lítají a sviští s čím dál větším odhodláním.
---
Ostatní Solfánci z plna hrdla zpívají. Dolaďují se po té bláznivé době. Pomalu, nejprve nejistě, pak ale s čím dál větší kuráží, se k nim přidává i Jájaj. Už ví, čím přispívá vesmírné harmonii. Jájaj představuje Odvahu..
dárek v knize
V knize je pexeso, "rozstřihovánka" ke skládání a plakátek na zeď.
2 ROKY PRÁCE NA ILUSTRACÍCH
Solfánky ilustrovala Lucy Hudec aka Bumpkinova, kterou znáte již z Indigových pohádek. Je to ruční práce, akvarelem, tuší, pastelkou... kde neexistuje žádné počítačové "re" nebo "undo"... a mají proto své nezaměnitelné kouzlo. Ilustrovaná je každá stránka v knize, díky velkému formátu si je zase krásně vychutnáte a ponoříte se díky nim hluboko do příběhu. Lucy je mistryně snových světů, putováním fantazií a hraní si s barvami. Knihu ilustrovala dva roky, následně se ilustrace musely převádět do digitální podoby pro tisk.
Jsou to zase takové vizuální orgie :)
ŘEKLI JSTE
"Solfánci jsou především bláznivý příběh s nádhernými ilustracemi. A kdo chce, najde tam spoustu metafor, které úžasně přibližují naše žití. Honění se za metály, vnitřní strachy, že nejsme dost dobří, touha uspět, hledání, kým jsem, atd. Líbí se mi mnohovrstevnatost textu, která je podpořená snovými ilustracemi." Ivana Čížková, editorka |
"Líbí se mi ilustrace i text. Je lehký, čtivý, tak akorát na několik večerů s dětmi před usnutím. Každý v pohádce najde své vlastní mikropříběhy, při každém čtení se odkrývá více „slov, která jsou za slovy“." Jako bioložka oceňuji, že příběh je i nenápadným výletem do reálných vztahů v rostlinné říši, kde zobrazuje bitvu o zdroje jako je slunce, voda či osobní prostor, což se mi moc líbí. Stává se tak analogií lidskému světu a klade otázku, kam až může směřovat věčná expanze člověka." Monika, bioložka |
|
Autorka
Martina Mia Svobodová
Má ráda, když příběh hovoří z duše do duše...
Ilustrátorka
LUCY HUDEC AKA BUMPKINOVA
Ilustrace je vlastní promluvou ke čtenáři.
Na každé stránce knihy je Lucyina ilustrace.
Lucy znáte již z Indigových pohádek.
Práce na ilustracích jí zabraly dva roky.
Obrázky jsou všechny ručně malované akvarelem a tuší,
následně převedeny do digitální podoby pro tisk.
Nový rozhovor s Lucy o ilustrování, odvaze, slepých uličkách, a třeba i tom, jaké to je dát svému strachu třeba jméno Karel a vzít ho za ruku
JAKOU KNIHU DOSTANETE
- Počet stran: 112
- Plnobarevná celostránková ilustrace: Každá strana je ručně ilustrovaná, takže z ní dýchá poctivé řemeslo, hodiny, dny a roky práce. Výsledek je úžasný!
- Velký formát: Pro knihu jsme, stejně jako u Indigových pohádek, zvolili ověřený velký formát 230x270 mm. Je akorát tak velký, aby čtenáře do příběhu vtáhl a zároveň velký tak akorát, aby se kniha vešla i do batohu na cesty.
- Papír Luxurious mat: I papír jsme zvolili jako u Indigových pohádek, volba se vyplatila. Psali jste nám, že se jen tak neroztrhne (čímž neříkáme, abyste to nějak mocně zkoušeli). Papír se jmenuje Luxurious mat a ilustrace na něm krásně vyniknou.
-
Vazba je ta nejlepší, jaká je možná, pevná V5. Osvědčila se nám již dříve. Aby se vám kniha hned nerozpadla a mohla se stát klenotem knihovniček ještě vašich vnoučat a pravnoučat.
Knihu Solfánci a Sluneční královna lze pořídit pouze v tomto e-shopu.